Stěny se pořád přibližovaly. Nebylo úniku. Susan si už nevěděla rady a začínala se jí zmocňovat panika a strach. Stěny byly od Sue už asi jenom pět metrů. "Tati, prosím pomoz mi". To bylo to jediné co ze sebe dokázala dostat.
...
Pan stone stále seděl spoutaný na židli a s vytřeštěnýma očima sledoval kameru. Probral se a zase začal uvažovat. Stále dokola si opakoval: "musím zachránit svojí dceru". Najednou ho napadl nápad. Začal se na židli vrtět a houpat. Židle s hlasitým zvukem dopadla na zem. První krok byl za ním. Následoval druhý. Uviděl v rohu místnosti starou a rezavou trubku. Jako zázrakem se doplazil i se židlí k trubce. Začal si drhnout provazy na rukou o rezavý hrot trubky. "Dělej, dělej" povzbuzoval se. Konečně. Provazy povolily. Pomocí rozedřených a bolavých rukou si rozvázal ostatní svázané končetiny. S posledním vypětí sil se došoural k ovládacímu pultu. Zmáčkl červené tlačítko, upadl na zem a nebyl schopen se pohnout. Jeho aktuální stav energie byl nulový.
...
Susan se připravovala na jistou smrt, ale náhle se stěny daly do pohybu na opačnou stranu. Sue neměla ponětí, že táta jí teď zachránil život. Bylo jí to fuk. Žila. To bylo to jediné na co teď myslela. S hlasitým "uff" se zvedla, ale záhy se otevřela podlaha a Susan se propadala do černočerné tmy.
Žádné komentáře:
Okomentovat