pátek 7. prosince 2012
VI. kapitola
Susan nikdy o smrti moc nepřemýšlela. V tuhle chvíli však ano. Všechno ji bolelo a hýbání končetinami bylo vyloučeno. Byla bezradná. "Něco se ale přece musí dát dělat". Pomyslela si. Zkoušela se plazit, ale i u toho ji bolelo celé tělo. Celé si ho znovu a pozorně prohlédla. Její silonky byly celé roztrhané, boty taky a vůbec celé tělo vypadalo dost zbědovaně. Po celé délce těla měla zabodané střepy. Zkoušela si jeden vytáhnout. Bolest se dostavila okamžitě. Sue hlasitě vykřikla, ale střep si nakonec vytáhla. Tak to bylo celou hodinu. Když si vytáhla ze svého těla poslední střep, pokusila si s pomocí svých zkrvavených rukou postavit na nohy. S těží, bolestmi a nářky se jí to povedlo. Musela ale nějak poupravit svůj vzhled. Utrhla si otrhanou část trička a zavázala si s nimi zbědované ruce. Měla teď tričko jen do půli těla, ale zase jí nebolely ruce. Poté si vytáhla tkaničky z bot, svázala je dohromady a potom si jimi stáhla vlasy do ohonu. Byla připravena pokračovat v cestě.
...
"Musím říci, že ta holka má výdrž". Řekl tajemný hlas. "Uvidíme jak si ale poradí s tímhle". Dopověděl a zatáhl za černou páku.
...
"Musím říci, že ta holka má výdrž". Řekl tajemný hlas. "Uvidíme jak si ale poradí s tímhle". Dopověděl a zatáhl za černou páku.
úterý 27. listopadu 2012
V. kapitola
Sue stále padala. Nevěděla kam ani kudy. Měla strach, protože nevěděla kam padá a jak dlouho ještě padat bude. Poprvé od chvíle kdy se probudila na tomhle hrozivém místě začala přemýšlet proč se tohle všechno děje.
Susanin otec byl podnikatel. Pracoval v holičství, které se v jejich rodině dědilo z generace na generaci. Obchody ale nebyly takové jaké by si pan Stone přál. Proto si často přivydělával prodejem drog. Když ho Susan jednou načapala jak uprostřed noci vyrábí drogy v garáži, pan Stone se vymluvil na to, že je to jeho koníček. Sue ale nebyla malá holka a věděla, že jestli v tom bude otec pokračovat, dřív nebo později se něco jako tohle přihodí. Ovšem Susan neměla nejmenší ponětí, kdo by mohl být ten hlas v obrazovce. Nejspíš nějaký taťkův "zákazník".
Sue se probudila z tranzu myšlenek. Pořád padala dolů. Když v tom uviděla něco třpytivého úplně dole. Padala pořád níž a níž. Teď už to bylo zřetelnější. "Vypadáto jako... SKLO!!!" vykřikla. Susan byla už jen pár metrů od skla, které s táhlo po obvodu konce díry. Ječela čím dál víc, ale tentokrát už ji neměl kdo zachránit. 10 metrů...9...8...7...6...5...4...3...2...1... ozvala se rána křupnutí a zvuk rozbitého skla. sue pak padala asi 10 metrů na dně propasti. Následoval pád, další prasknutí a nakonec Sue zasypala ještě hromada střepů. Susan bolestně zasténala a pak upadla do bezvědomí.
Susanin otec byl podnikatel. Pracoval v holičství, které se v jejich rodině dědilo z generace na generaci. Obchody ale nebyly takové jaké by si pan Stone přál. Proto si často přivydělával prodejem drog. Když ho Susan jednou načapala jak uprostřed noci vyrábí drogy v garáži, pan Stone se vymluvil na to, že je to jeho koníček. Sue ale nebyla malá holka a věděla, že jestli v tom bude otec pokračovat, dřív nebo později se něco jako tohle přihodí. Ovšem Susan neměla nejmenší ponětí, kdo by mohl být ten hlas v obrazovce. Nejspíš nějaký taťkův "zákazník".
Sue se probudila z tranzu myšlenek. Pořád padala dolů. Když v tom uviděla něco třpytivého úplně dole. Padala pořád níž a níž. Teď už to bylo zřetelnější. "Vypadáto jako... SKLO!!!" vykřikla. Susan byla už jen pár metrů od skla, které s táhlo po obvodu konce díry. Ječela čím dál víc, ale tentokrát už ji neměl kdo zachránit. 10 metrů...9...8...7...6...5...4...3...2...1... ozvala se rána křupnutí a zvuk rozbitého skla. sue pak padala asi 10 metrů na dně propasti. Následoval pád, další prasknutí a nakonec Sue zasypala ještě hromada střepů. Susan bolestně zasténala a pak upadla do bezvědomí.
čtvrtek 15. listopadu 2012
IV. kapitola
Stěny se pořád přibližovaly. Nebylo úniku. Susan si už nevěděla rady a začínala se jí zmocňovat panika a strach. Stěny byly od Sue už asi jenom pět metrů. "Tati, prosím pomoz mi". To bylo to jediné co ze sebe dokázala dostat.
...
Pan stone stále seděl spoutaný na židli a s vytřeštěnýma očima sledoval kameru. Probral se a zase začal uvažovat. Stále dokola si opakoval: "musím zachránit svojí dceru". Najednou ho napadl nápad. Začal se na židli vrtět a houpat. Židle s hlasitým zvukem dopadla na zem. První krok byl za ním. Následoval druhý. Uviděl v rohu místnosti starou a rezavou trubku. Jako zázrakem se doplazil i se židlí k trubce. Začal si drhnout provazy na rukou o rezavý hrot trubky. "Dělej, dělej" povzbuzoval se. Konečně. Provazy povolily. Pomocí rozedřených a bolavých rukou si rozvázal ostatní svázané končetiny. S posledním vypětí sil se došoural k ovládacímu pultu. Zmáčkl červené tlačítko, upadl na zem a nebyl schopen se pohnout. Jeho aktuální stav energie byl nulový.
...
Susan se připravovala na jistou smrt, ale náhle se stěny daly do pohybu na opačnou stranu. Sue neměla ponětí, že táta jí teď zachránil život. Bylo jí to fuk. Žila. To bylo to jediné na co teď myslela. S hlasitým "uff" se zvedla, ale záhy se otevřela podlaha a Susan se propadala do černočerné tmy.
...
Pan stone stále seděl spoutaný na židli a s vytřeštěnýma očima sledoval kameru. Probral se a zase začal uvažovat. Stále dokola si opakoval: "musím zachránit svojí dceru". Najednou ho napadl nápad. Začal se na židli vrtět a houpat. Židle s hlasitým zvukem dopadla na zem. První krok byl za ním. Následoval druhý. Uviděl v rohu místnosti starou a rezavou trubku. Jako zázrakem se doplazil i se židlí k trubce. Začal si drhnout provazy na rukou o rezavý hrot trubky. "Dělej, dělej" povzbuzoval se. Konečně. Provazy povolily. Pomocí rozedřených a bolavých rukou si rozvázal ostatní svázané končetiny. S posledním vypětí sil se došoural k ovládacímu pultu. Zmáčkl červené tlačítko, upadl na zem a nebyl schopen se pohnout. Jeho aktuální stav energie byl nulový.
...
Susan se připravovala na jistou smrt, ale náhle se stěny daly do pohybu na opačnou stranu. Sue neměla ponětí, že táta jí teď zachránil život. Bylo jí to fuk. Žila. To bylo to jediné na co teď myslela. S hlasitým "uff" se zvedla, ale záhy se otevřela podlaha a Susan se propadala do černočerné tmy.
sobota 10. listopadu 2012
III. kapitola
Vlk povalil Susan na zem a podíval se jí do jejích jasně modrých očí. Strnule na sebe hleděli. Sue se zmocnila panika. Horlivě přemýšlela co má dělat. Napadlo jí, že by mohla použít na vlka páčidlo, ale její batoh byl až moc daleko. Vlk otevřel svojí velkou čelist a vrhl se k Susaninýmu obličeji. Susan něco nahmatala v kapse a na poslední chvíli to vlkovi stříkla do obličeje. Vlk zakňučel a stáhnul se do rohu, kde zůstal. Sue si oddychla. Podívala se, co jí vlastně zachránilo život. Byl to pepřový sprej, který dostala od táty k narozeninám. Pepřák jí hned připomenul tátu. Co s ním asi je? a pokud televize říkala pravdu tak má asi 45 minut na jeho záchranu. Susan z jejího přemýšlení vytrhl slabý vánek. "Odkud se tu bere vítr?" divila se Susan. Znovu, tentokrát pečlivě se porozhlédla po místnosti. A vida na stěně vzadu byla větrací šachta. A nebyla ani moc vysoko. Sue vlezla napůl těla dovnitř. Naposledy se soucitně ohlédla na vlka. Bylo jí ho trochu líto, ale na druhou stranu si oddychla, že už ji nechce zabít. Vylezla do malé místnosti. Nebyly tu žádný dveře ani větrací šachta ani vlci. Sue popošla doprostřed a vtom si uvědomila, že šlápla na nášlapnou dlaždici. Nic se ale nestalo. "uffff" oddechla si. Najednou se ozvalo skřípnutí a boční stěny se začaly stahovat k sobě.
...
"Nic vám neřeknu!". "Možná, že budete trochu výřečnější, když budete vědět, že máme vaši dceru", řekl stejný hlas co natočil nahrávku pro Susan. "CO?!". Temný hlas zapnul televizi, na které se objevil záznam z průmyslové kamery. Byla tam Susan, která nevěděla co dělat, protože se začaly sužovat stěny. Temný hlas stěny jedním stisknutím tlačítka zastavil. "Pokud nám neřeknete vše co chceme vědět zemře vaše dcera zemře". "Dobře všechno vám řeknu". Trvalo to asi pět minut a Temný hlas věděl to co pan Stone. "Děkuji. Ale myslím, že se ještě trochu pobavíme". Znovu stiskl čudlík. Stěny se opět začaly posouvat k sobě. Hlas se s hlasitým ďábelským smíchem odbelhal ven z místnosti a nechal tam pana Stonea samotného. Následoval zoufalý výkřik Susanina táty, ale Sue to moc nepomohlo. Musela si zase poradit sama.
...
"Nic vám neřeknu!". "Možná, že budete trochu výřečnější, když budete vědět, že máme vaši dceru", řekl stejný hlas co natočil nahrávku pro Susan. "CO?!". Temný hlas zapnul televizi, na které se objevil záznam z průmyslové kamery. Byla tam Susan, která nevěděla co dělat, protože se začaly sužovat stěny. Temný hlas stěny jedním stisknutím tlačítka zastavil. "Pokud nám neřeknete vše co chceme vědět zemře vaše dcera zemře". "Dobře všechno vám řeknu". Trvalo to asi pět minut a Temný hlas věděl to co pan Stone. "Děkuji. Ale myslím, že se ještě trochu pobavíme". Znovu stiskl čudlík. Stěny se opět začaly posouvat k sobě. Hlas se s hlasitým ďábelským smíchem odbelhal ven z místnosti a nechal tam pana Stonea samotného. Následoval zoufalý výkřik Susanina táty, ale Sue to moc nepomohlo. Musela si zase poradit sama.
pátek 9. listopadu 2012
II.kapitola
Když se Susan probudila neměla ponětí kde je. Snažila si vzpomenout co se stalo, ale hlava ji bolela tak, že nemohla myslet. Pokusila se vstát, ale uvědomila si, že je svázaná. Konečně se trošku rozkoukala. Místnost, kde se Sue nacházela bylo šero a nebylo tu skoro nic. V rohu se povalovalo několik papíru a hned před ní stál psací stůl na kterém stála malá televize. Najednou televize rozsvítila. Susan neviděla kdo mluví, protože osoba byla skrytá ve stínu. Z televize se ozvalo: "Ahoj Susan. asi si říkáš kde jsi a taky co je s tvým otcem. Tvůj otec je ve velkém nebezpečí. pokud ho do hodiny nezachráníš zemře. Jakmile tato kazeta skončí tvoje provazy se uvolní. Budeš mít hodinu na to aby jsi zachránila svého otce. Hodně štěstí". bzzbzzbzz v televizi se objevilo jenom tiché černobíle bzučení. Jak hlas řekl provazy, které poutaly Sue se uvolnily. Sue se z nich vyprostila a zvedla se. Obešla celou místnost dokola, ale nebylo tu nic čím by si mohla pomoct. Podívala se na strop.Úplně v rohu se skrývali padací dvířka. Susan k nim došla, stoupla si na starou bednu a pokusila se je otevřít. Překvapivě byly zamčené. Susan si všimla něčeho pod stolem. Byl to její zelený batoh! Podívala se dovnitř. Bylo tu spoustu nových věcí. Páčidlo, klíč, nějaká knížka, tužka, přívěšek a kazeta. Sue ihned popadla klíč a běžela zpátky ke dvířkám. Klíč pasoval. Vzala batoh a prolezla dvířkami. Jakmile vylezla do menší obdelníkové místnosti dveře se okamžitě zaklaply. Susan se začala rozhlížet po místnosti. V rohu uviděla něco černého. Šla k tomu blíž, ale najednou se to pohnulo. Otočilo se to k Sue a vycenilo to zuby. Byl to vlk. Vlk se rozeběhl proti Susan a ta hlasitě vykřikla. Snažila se vyhnout, ale bylo až příliš pozdě.
středa 7. listopadu 2012
I. kapitola
New York 1999...
"Susan mám teď nějaké problémy v práci nesmíš jít domů", "ale tati! Co se děje?!". "Susan musím končit"...bzzzbzzzbzzz. Hovor skončil a třináctiletá Susan stála vyděšená na opuštěné a zatuchlé ulici.
Byla tak vyděšená, že se ani nemohla pohnout. Hlavou se jí vířily myšlenky typu: co se stalo?
Co je s tátou? Kde je? Susan bylo třináct let, měla vlasy černé jako úhel a modré oči, které teď byly celé zalité slzami. Na sobě měla červené triko pruhované punčochy a na nohách bíločerné ochozené tenisky. Na ramenech jí visel zelený batoh. V něm nespočívalo nic zvláštního, jen pár sešitů nějaké bonbóny, propiska a mobilní telefon.Sue se rozhodla uklidnit se. "Neboj táta je v pořádku, buď v klidu" mumlala si pro sebe. Vyšla na ulici, kde bylo naopak lidí až moc. Bylo tu moc lákavých výloh a kdyby Susan nebyla v takové situaci rozhodně by neodolala a šla se minimálně do pěti obchodů podívat. Když došla k Central Parku sedla si na lavičku a snažila se zapomenout na hovor s tátou. Najednou jí zazvonil telefon. Bylo to znamení, že jí přišla SMS. Sue vyndala mobil z batohu a přečetla si ji.Stálo tam: Susan sejdeme se u nás doma ve čtyři všechno ti vysvětlím táta. Susan byla zaslepena touhou vidět svého otce a tak se ihned rozeběhla k domovu.Susan Stoneová bydlela v mrakodrapu, který obsahoval 24 pater. S tátou bydleli ve 13.
Susan měla pouze otce její matka totiž zahynula při autohavárii.
Když Susan dorazila domů byli už čtyři hodiny. Odemkla si a vyjela do 13. poschodí. Vešla do bytu a nasála tu skvělou vůni domova. Podívala se na hodinky, ty ukazovaly 15:59. Susan se posadila do křesla v obývacím pokoji a čekala. Zanedlouho se někdo začal hrabat v zámku a Susan rychle přiběhla ke dveřím a otevřela je. "Ahoj ta..." větu ale nedokončila, protože ve dveřích nestál její táta, ale úplně cizí chlap. "Neboj se, brzy se se svým tátou setkáš". Potom zdvihl páčidlo, které měl v ruce a uhodil Susan do hlavy. Susan se nejdříve zatemnilo před očima a pak se zhroutila k zemi.
"Susan mám teď nějaké problémy v práci nesmíš jít domů", "ale tati! Co se děje?!". "Susan musím končit"...bzzzbzzzbzzz. Hovor skončil a třináctiletá Susan stála vyděšená na opuštěné a zatuchlé ulici.
Byla tak vyděšená, že se ani nemohla pohnout. Hlavou se jí vířily myšlenky typu: co se stalo?
Co je s tátou? Kde je? Susan bylo třináct let, měla vlasy černé jako úhel a modré oči, které teď byly celé zalité slzami. Na sobě měla červené triko pruhované punčochy a na nohách bíločerné ochozené tenisky. Na ramenech jí visel zelený batoh. V něm nespočívalo nic zvláštního, jen pár sešitů nějaké bonbóny, propiska a mobilní telefon.Sue se rozhodla uklidnit se. "Neboj táta je v pořádku, buď v klidu" mumlala si pro sebe. Vyšla na ulici, kde bylo naopak lidí až moc. Bylo tu moc lákavých výloh a kdyby Susan nebyla v takové situaci rozhodně by neodolala a šla se minimálně do pěti obchodů podívat. Když došla k Central Parku sedla si na lavičku a snažila se zapomenout na hovor s tátou. Najednou jí zazvonil telefon. Bylo to znamení, že jí přišla SMS. Sue vyndala mobil z batohu a přečetla si ji.Stálo tam: Susan sejdeme se u nás doma ve čtyři všechno ti vysvětlím táta. Susan byla zaslepena touhou vidět svého otce a tak se ihned rozeběhla k domovu.Susan Stoneová bydlela v mrakodrapu, který obsahoval 24 pater. S tátou bydleli ve 13.
Susan měla pouze otce její matka totiž zahynula při autohavárii.
Když Susan dorazila domů byli už čtyři hodiny. Odemkla si a vyjela do 13. poschodí. Vešla do bytu a nasála tu skvělou vůni domova. Podívala se na hodinky, ty ukazovaly 15:59. Susan se posadila do křesla v obývacím pokoji a čekala. Zanedlouho se někdo začal hrabat v zámku a Susan rychle přiběhla ke dveřím a otevřela je. "Ahoj ta..." větu ale nedokončila, protože ve dveřích nestál její táta, ale úplně cizí chlap. "Neboj se, brzy se se svým tátou setkáš". Potom zdvihl páčidlo, které měl v ruce a uhodil Susan do hlavy. Susan se nejdříve zatemnilo před očima a pak se zhroutila k zemi.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)